10. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Bystřice pod Hostýnem/Prostějov (1. část)
Po bezmála měsíci jsem si opět vyšetřil dva dny volna, a tak jsem se vypravil na Moravu, abych pokračoval v mé cestě napříč republikou. Naposledy jsem došel do Bystřice pod Hostýnem, což znamenalo na nějakou dobu konec vysokým horám. Nyní směřuji na Prostějov, a čeká mě tedy z pohledu výškového rozdílu nezáživná rovina. Ale tento směr jsem si vybral záměrně. Uprostřed mezi Bystřicí a Prostějovem totiž leží vesnice Bochoř a u ní bývalé vojenské letiště. Na něm jsem v letech 1986 až 1988 sloužil. Měl jsem tu na starosti Miga-21MF a protože od odchodu do civilu jsem tam nikdy nebyl, bylo jasné, že si tohle místo nemůžu nechat ujít.
První kilometry vedly podél Bystřičky a bylo to spíše šlapání asfaltu do Rychlova, Křtomile a Lipové. Když jsem se konečně dostal pryč z vesnic, měl jsem první čtyři kilometry za sebou. Celkově se mi dnes šlapalo hodně dobře. Odlehčil jsem svojí výbavu a díky novému batohu, novým hůlkám Fizan a výměnou těžké vojenské mikiny za lehkou peřovku, jsem dokázal základní výbavu srazit o 4 kila, navíc jsem definitivně začal používat filtr na vodu, takže místo 2-3 litrů vody (2-3 kila) jsem dnes nesl stále jen půl litru vody.
Přes kopec Kozralská a vesnice Prusy a Beňov jsem vystoupal na Švédské šance. To je kopec, kam jsem se chtěl podívat kvůli bunkru z roku 1928, který zde prvorepubliková armáda vybudovala jako pozorovatelnu leteckého provozu nad krajem, kde jen o několik let dříve vzniklo vojenské letiště. Pozorovatelna prochází aktuálně rekonstrukcí, kterou provádí parta nadšenců o vojenskou historii, a přestože je čeká ještě dlouhá cesta, je jejich práce už hodně vidět.
Seběhl jsem dolů z kopce a přes Horní Moštěnice jsem konečně dorazil do Bochoře. Tady jsem zamířil k hlavní bráně bývalých kasáren. V nich už je hodně budov zbouraných, ty co zbyly, jsou obsazené různými podnikateli. Část by pak měla ještě patřit armádě, ale fakt netuším, co by tu armáda ještě dělala. Podél plotu kasáren jsem se vydal zpět do Bochoře. Byla to cesta, kterou jsme před 35 lety utíkali na pivo. Hospoda, do které jsme chodili, už nefunguje. Dnes je z ní krám. Byla to hospoda, která byla každý den plná vojáků, klasická komunistická čtyřka s hajzlem v podobě černého koryta, kde při použití lítali chcanky na nohy :). Dokončil jsem okruh přes Bochoř a vydal se zadní cestou okolo kasáren směrem k hlavní přistávací ploše. Tahle cesta záklaďákům sloužila při jejich útěcích domů, resp. na vlak, který je zavezl pryč od kasáren. Sám jsem to několikrát využil. Co mě ale potěšilo, že ještě stojí obě budovy praporu a letek, ve kterých jsem prožil dva roky života.
Pomalu jsem se blížil do Troubek, kde jsem chtěl zakončit své dnešní putování. Čekala na mě hospoda, pečené koleno a jedenáctka Zubr. Teď rychle někam mezi rybníky a odpočinout si na zítřejší den. Dnes padla moje první letošní "dvacka", tedy letošních první 20 mil za den. Ukrojil jsem hodně z této etapy, takže zítra na měl čeká už jen nějakých 19 kilometrů po absolutní rovině a mezi poli. Snad to nebude nudný den.
A ještě
jedno pozitivum je potřeba zmínit.... po dlouhé době to dnes bylo poprvé, kdy
jsem nespadl na držku... Dnes taky padl další milník. Dnes jsem vstoupil do Olomouckého kraje, přešel jsem tedy Moravskoslezský kraj, Zlínský kraj a nyní je na řadě Olomoucký...
Našlapáno 33 km / celkem 254 km
Trasa cesty na mapy.cz
