15. ETAPA Z VÝCHODU NA ZÁPAD – Žďár nad Sázavou/Ledeč nad Sázavou (2. část)
Dnes se to pos... hned na začátku a táhlo se to se mnou celý den. Čekalo mě zase přes 30 kilometrů, takže opět byl start ještě za tmy. V 5:30 jsem vyrazil z Havlíčkova Brodu a bylo to za lehkého deště, což nemám rád. Věděl jsem, že začátek vede po turistické modré, ale na co jsem zapomněl, že z modré brzo sejdu. Takže jsem si to mašíroval za tmy po modré a ta mě vyvedla ven z města do nějakých luk, které byly za deště opravdu lahůdka... Když jsem si uvědomil, že jsem to zvoral, byl jsem víc jak kilometr mimo trasu. Když děláte chybu, tak většinou není jen jedna - rozhodl jsem se vrátit jinou cestou a to bylo špatně. Za tmy nebylo moc vidět, ale co jsem rozhodně neviděl, tak byla protihluková stěna od mezinárodního kolejiště. Já měl na mapě cestu přes koleje, ale bohužel mapy.cz v těchto místech jsou z roku 2015 a to tam ta stěna ještě nebyla, což jsem pochopil až ve chvíli, kdy jsem okolo té stěny 20 minut kroužil a hledal díru, kterou bych se protáhl... nenašel. Musel jsem se vrátit hodně zpátky a vyrazit po silnici. Ztráta hned na úvod 45 minut a to mě mrzelo víc, jak zbytečně našlapané kilometry.
Co bylo pozitivní, tak že s rozbřeskem přestalo pršet. Cesta ale opět vedla částečně přes louky, a to po nočním dešti znamenalo, že to bylo jako procházka ve studeném potoku. Navíc jsem dostal skvělý nápad, že bych mohl ztracený čas ranním blouděním nahnat zkrácením cesty přímo přes několik luk.... špatný nápad!
Protáhl jsem se přes Okrouhlice a s oschlou botou opět vkročil do mokré trávy okolo Sázavy. Na řadě byla Světlá nad Sázavou, kde jsem chtěl navštívit tamní zámek, ale ten má bohužel už po sezoně, tak jsem se tajně prosmýknul na nádvoří a zkontroloval jim, kolik si koupili na zimu uhlí :)
I dnes jsem se prošel po asfaltové cyklostezce. Nebyla sice tak dlouhá, jako včera, ale i tak stačila na to, aby mi na ní uschly tenisky. Po celkem pohodovém špacíru jsem se dostal do Smrečné, odkud vede stezka do legendárních Stvořidel. Moje cesta podél Sázavy byla dlouhá, ušel jsem podél Sázavy možná 150, možná 200 kilometrů, ještě trochu a začal bych jí milovat, viděl jsem jí v místech, kde to byla spíš "Sázavička", ale i v místě, kde se coby obří řeka vlévá do Vltavy, ale Stvořidla je prostě asi to nejlepší, co tahle řeka nabízí. Nedivím se, že to tady v meziválečném období tolik milovali trampové.
Cesta do vnitra Stvořidel je ale doslova očistec v podobě chůze po kamení, kořenech, v blátě, v uličkách mezi místy až třímetrovou trávou, ale stojí to za tu námahu a pohled na čertem rozsypané kameny, jak praví legenda o vzniku Stvořidel. Kochání ale během sekundy vystřídala ztuhlost a maximální soustředění na cestu... Ještě včera jsem přemýšlel na jedné kamenité cestě, že ta vlhkost, kameny a sluníčko jsou jako stvořené pro hady a já hady přímo nesnáším. Utěšoval jsem se tím, že už je po ránu velká zima a hadi tyto podmínky nemají rádi. Omyl. Dnes jsem se ve Stvořidlech v jednom místě podíval tak dva metry před sebe a najednou ho tam vidím. Had! Pane Bože had! Ztuhnul jsem tak, že by se ve mne krve nedořezali. Vůbec jsem nevěděl co dělat, koukal jsem na něj, mohl mít tak metr a tloušťku tak tři centimetry. Byl natažený přes celou tu úzkou cestu. Já hady neznám, ale hlavou se mi honilo, že je to určitě zmije, ta nejjedovatější zmije, která u nás žije a teď mě tady kousne a všechen ten jed, který si měsíce schovává, pustí do mě! Tak černou zmiji jsem ještě neviděl ani na fotkách, a proč má ty bílé půlměsíce za hlavou? To bude nějaký nový druh. No byla to užovka obojková, neškodný had, ale říkejte to někomu, kdo se bojí i slepýše...
S hlavou sklopenou a s očima na zemi, jsem se dostal do kempu Stvořidla a po doplnění tekutin se vydal na poslední čtyři kilometry. Dnes opět padlo 20 mil, takže spokojenost největší!
Takže nyní je cesta spojená, přeskočená část doplněná a příště už jsou na řadě Brdy.
Našlapáno 33 km / celkem 466 km
Trasa cesty na mapy.cz
