3. den: Malá Skála - Svitačka

Dnes to byl den o velkým trápení. Vše začalo v noci, během které přišla bouřka a solidní déšť. Budík jsem měl tradičně na 5:00, ale ještě 10 minut před zakokrháním pršelo. V pět přestalo, takže balil jsem bez deště, ale vše totálně mokré. Stan, který má 1,3 kilo, vážil snad pět kilo, tyvek, který je normálně 300 gramovou záležitostí, měl díky blátu snad kilo, takže když jsem batoh hodil na záda, myslel jsem, že se pos…

Hned na úvod mě čekalo skoro tříkilometrové stoupání od Jizery k Frýdštejnu. Abych se během toho krpálu snad necítil komfortně, tak do toho začalo pršet. Je vám tedy snad jasné, jak jsem se cítil, představte si, že máte vystoupat 600 schodů v tunelu, kde je 25 stupňů a teče u toho na vás voda. Fakt úžasný začátek. Po více jak hodině jsem konečně před tím zlomyslným hradem. Mimochodem, jsem tu potřetí a ještě jsem neměl šanci se podívat dovnitř, když není zima, tak je zase půl osmé a to mají ještě zavřeno. Valím tedy dál, po několika kilometrech v podstatě klesání je na řadě hřeben Drábovna. Ten jsem neznal, ještě jsem tu nikdy nebyl. Je to přibližně 2,5 kilometrů mezi skalami, ale hlavně stále nahoru a dolů. Nic hrozného, vždy tak 20-30 metrů nahoru a dolů, nebo vždy tak 15-20 schodů, ale když to máte 30x za sebou, tak začínáte šílet. Samozřejmě nepomáhá ani to, že od pondělí mají nohy už něco našlapano. Ale během přechodu Drábovny jsem se i zasmál, to když podle ukazatele měla být vyhlídka na Jizeru, ale ta fungovala tak před sto lety… dnes tam už vidíte jen vrcholky stromů.

Postupně jsem se dostal na Dlaskův statek (obrovské zklamání z klobásy – strašně dlouhé čekání a klobása stejně uvnitř studená a ke konci i s chutí měsíc mrtvé krávy) a z něj do Turnova. Tady začal další kopeček, sice ne dlouhý, ale to, co výstupu na rozhlednu Hlavatice chybí na délce vynahrazuje příkrost stoupání. Celou cestu jsem se těšil, jak si v hospůdce u hradu Valdštejn dám oběd, ale ouha… hospoda obležená snad tisícovkou turistů! Mažu tedy dále a cesta na zámek Hrubá Skála mi připomíná Václavák v plném lidském zatížení. Tolik lidí v lese jsem v životě neviděl…

Z Hrubé Skály jsem sestoupil údolím skal k rybníku Vidlák a od něj absolvoval další Brutus příkré stoupání směr zřícenina Trosky. Odtud to bylo už jen kilometr z kopce k tábořišti Svitačka, kde jsem v šest odpoledne rozbalil stan a konečně ho nechal vysušit.

V noci má zase pršet, navíc zítra by mělo pršet i během dne, tak jsem zvědav, kam se vůbec dostanu. Do Mladé Boleslavi to mám 54 kilometrů, a tak koketuju s bláznivou myšlenkou, dat to v kuse, klidně s tím, že do Bolky dojdu někdy v hluboké noci…