3. den Stezky Českem: Bernartice – Petříkovice
"Velký pátek" přinesl další den na stezce. Je státní svátek, takže jsem musel hledat úsek, který bych začal a skončil tak, abych měl možnost přijet a odjet autem, protože jak dráhy, tak autobusáci ve státní svátky moc nemakaj. Zvolil jsem tedy start v Bernarticích, tedy kousek od Žacléře, s cílem etapy na hraničním přechodu Petříkovice – Okrzeszyn, odkud jsem šel sedm kilometrů zpět k autu v Bernarticích. Čekalo mě pět kopců a necelých 1000 výškových metrů nahoru na stezce a 1200 metrů celkem i s návratem k autu, takže byla přede mnou šestadvacetikilometrová horská výzva.
První 4 kilometry doplnilo stoupání na horu Mravenčí vrch (837 m), které přineslo první velké převýšení 400 výškových metrů. Tento první kopec měl jeden přibližně čtyřsetmetrový úsek s převýšením 35 metrů na 100 metrech, takže solidní stoupání jako do dvanáctipatrového paneláku. Po vystoupání tohoto kopce následovaly dva kilometry klesání do sedla U buku, odkud jsem začal stoupat na nejvyšší bod dnešní etapy, Královecký špičák (881 m). Šlo to pomalu, ale stále to ještě šlo. Zdolal jsem ten vrch a z něj zase sestoupil o 300 metrů níže na Údolní cestu k nějaké nové roubence. Odtud začíná další stoupáni, tentokrát tři kilometry dlouhé, během kterého zdolám 200 výškových metrů na polský kopec Mrowiniec (817 m). To už jdu dva kilometry po česko-polské hranici. Třetí dnešní kopec mi ubral další síly. Navíc v polovině dnešní etapy začíná pršet, což také na morálce nepřidá.
Zezadu mě dorazily dvě holky, také stezkařky. Stejně jako já hledají místo, kde si pod střechou uvaří oběd. Chvilku jsem se snažil jít za nimi, ale přišel ostrý sestup z kopce Bogoria a tam mi definitivně zmizely. Já se navíc dole pod kopcem zastavil kvůli filtrování vody. Ještě jsem je zahlédl v dálce při stoupání na můj čtvrtý dnešní kopec, ale to bylo naposledy, kdy jsem je zahlédl. Říkaly, že jdou až do Adršpachu, takže měly před sebou ještě nějakých 35 kilometrů v přibližně poledne, neskutečné, jestli to opravdu daly!
Já překročil Beczkowski potok a začal stoupat na čtvrtý kopec, protože poslední kilometry mě poslaly opět o 400 metrů níže. Tentokrát to bylo o nějakých 200 metrů nahoru. Trvalo to 2,5 kilometrů a už hodně vysíleného mě to zavedlo na Jánský vrch (697 m), což by dle zjištění na tabulce u stromu měl být nejvyšší vrchol polských Jestřábích hor. Z něj jsem začal sestupovat k pěšímu hraničnímu přechodu Petříkovice – Okrzeszyn, což byl sice cíl etapy, ale ze kterému mě ještě čekalo 7 kilometrů zpět k autu. Až po Krausovu vyhlídku to byl příjemný sestup, pak ale začalo peklo v podobě extrémně příkrého sestupu, a to zvlášť v posledních 500 metrech.
Byl jsem na konci etapy, ale i dalších sedm kilometrů bylo náročných, a to nejen díky tomu, že to vše začalo stoupáním s 250metrovým převýšením, které jsem už doslova lezl málem po kolenou. Nakonec jsem to dal a s pocitem vítěze se usadil do auta a valil domů s myšlenkou, kdy a kam se zase na Stezku Českem vrátím!
Dnes našlapáno 19,1 km; celkem na stezce 52,3 km
Dnešní převýšení nahoru 909 m; dolů 934 m
Převýšení celkem na stezce nahoru 1 533 m; dolů 1 829 m
Dnešní trasa na mapách.cz Z D E...
